Jdi na obsah Jdi na menu
 


Eben Emael

17. 2. 2007

Pevnost Eben Emael  byla postavěna krátce před 2. světovou válkou u města Lutych a byla pokládána za nejmohutnější stavbu svého druhu na světě.

Pevnost se tyčila 45 m nad západním břehem Albertova kanálu, probíhajícího rovnoběžně s řekou Másou. Chránila ji osádka čítající  dva tisíce mužů a množství protitankových zátarasů, řada stanovišť s protileteckými kulomety a rozměrné kopule, z nichž  se vysouvaly hlavně těžkých děl. Na severovýchodní  straně pevnosti byla 40 m vysoká strmá stěna, která zasahuje přímo do vody kanálu. Další přírodní překážku představoval často zaplavovaný prostor před severozápadním traktem pevnosti. Pevnost samotná byla labyrintem tunelů a místností, které sahaly hluboko pod zem.

K dobytí této pevnosti byla vyčleněna ze Sturmabteilung Koch (útočná skupina Koch) úderná skupina Granit ( Žula ) pod velením nadporučika Witziga, která čítala 85 mužů (příprava na tuto akci a výcvik trval 6 měsíců; mimojiné i na dělostřelecké tvrzi Adam v Orlických horách). Pro tuto výsadkovou operaci byly použity kluzáky, místo seskoku padákem, které měly přistát na střeše pevnosti o šířce pouze 700 m a délce 900 m.

Útok začal 10.5.1940 v 05.20, kdy první kluzáky dosedly na problematickou přistávací plochu. Dvěma kluzákům se nepodařilo dorazit na místo určení pro přetržení vlečného lana. V jednom z nich letěl i velitel skupiny Witzig, a tak se velení operace dočasně ujal nadpraporčík Wenzel. Výsadkáři vyrazili proti dělostřeleckým kasematům a pevnůstkám, vyzbrojeni plamenomety, náložemi o hmotnostech 1 kg, 10 kg, 50 kg a kumulativními náložemi o hmotnosti 12,5 kg a 50 kg.

Již od počátku útoku výsadkáři podávaly jasné důkazy vysoké úrovně svého výcviku a odvahy. Skupina se rozdělila do dvou oddílů, které zaútočily na severní a jižní část pevnosti. Oddíly ve svých sektorech systematicky likvidovaly klíčové prvky obrany. Během necelých deseti minut zničily 7 kasemat a 14 děl. Kolem 05.40 byly splněny první dílčí úkoly. Odpor obránců, kteří se Němcům postavili s párem 75 mm děl, byl umlčen útokem Stuk. Poté čelili výsadkáři několika belgickým protiútokům. V té době již výsadku velel Witzig. Po návratu do Německa byl Witzigovi okamžitě přidělen nový kluzák, který jej s dalšími vojáky dopravil na bojiště v 08.30.  Několik pevností sice ještě vzdorovalo, ale výsadkáři udrželi přes noc dobyté pozice a ráno 11. května jim přispěchal na pomoc ženijní prapor a s pomocí kumulativních náloží se jim podařilo zablokovat východy z jednotlivých bojových stanovišť a dokončit demoliční práce. Pevnost padla téhož dne.Obrazek

V Eben Emaelu způsobili němečtí výsadkáři belgickým silám těžké ztráty. Zdánlivě nedobytná dělostřelecká postavení nyní ležela v troskách. V jejich stěnách zely díry vytvořené kumulativními náložemi. Ztráty výsadkářů byly relativně nízké, 6 mrtvých a 20 zraněných (z toho 4 při přistání), což je neuvěřitelně příznivá bilance s ohledem na náročnost celé operace. Nadporučík Witzig obdržel za velení útoku na Eben Emael Rytířský kříž a byl povýšen do hodnosti kapitána.

Pramen: Fallschirmjäger-Chris Mc Nab; www.google.com